V současné pro mnohé signálníky bolavé kauze Kollenčina odchodu z postu šéfredaktorky bych se nerad stavěl na některou ze stran, protože nejsem insider a nechci nikomu křivdit.

Snad jen pokud je mezi zúčastněnými nějaká nevyjasněnost, třecí hrana či blok, zkuste je - moc Vás o to prosím - s modlitbou k Duchu Svatému, andělu strážnému a patronům druhé strany mezi sebou vyjasnit, obrousit či odblokovat. 

Protože v naší současnosti nejde o nic menšího než záchranu křesťanství v Evropě. Křesťanství jako takového. Neboť půjde-li vše, jak zatím jde, během několika generací křesťanství na našem kontinentě zanikne. A na křesťanskou mládež orientovaná sociální platforma s pětatřiceti tisíci registrovanými uživateli v dlouhodobě nejbezbožnější zemi je výspou, kterou není radno oslabovat neproduktivními spory.

Jsou samozřejmě též spory užitečné, spory vzájemně neslučitelných koncepcí, v nichž má lepší vize zvítězit a horší prohrát. Je na svědomí zúčastněných, aby rozpoznali, o který druh sporu se mezi nimi jedná - zda v prismatu naší povinnosti spolupracovat na příchodu Božího království je nyní záhodno stát na svém, nebo raději ustoupit, snažit se dohodnout.


Lence chci vyjádřit čistě lidskou podporu - už jen za to, že - pokud jde opravdu o záležitost jejího svědomí, a ne pouze ega - si stojí za svým a raději z postu šéfredaktorky odchází, než by své svědomí přiohla, potlačila. A chci jí poděkovat za všechnu práci, co pro signály vykonala.

Tvoje články a komentáře, Tebou vedené rozhovory, Lenko, byly vždy čtivé a podnětné, Tvůj ještě neusedlý postkonvertitismus přitažlivý pro člověka z rodiny s kněžským, jáhenským a dvěma řeholními povoláními, jehož všichni dohledatelní předci byli katolíci, Tvůj ze srdce, z víry a žité praxe vycházející konzervatismus imponující člověku odkojenému pokoncilní teologií a silně antropocentrizovanou morálkou (čím nechci říct, že jsou tyto apriori špatné, ostatně sobota je pro člověka, ne člověk pro sobotu), Tvoje obětavé manželkovství a trojí mateřství realizované při práci ve stísněných prostorách fascinující pro věčného mamánka a chronického samotáře dlícího ve velkém domě rodičenstva: děkuji za vpravdě křesťanskou otevřenost, s níž jsi i o velmi osobních záležitostech psala. 

Nechtěl bych být nyní v situaci toho, kdo hledá a na církevní výši mzdy láká Tvého nástupce, ani v roli toho nástupce. Necháváš laťku hodně vysoko.

Věřím, že tu budeš psát, že tu budeš aktivní i nadále.

Ať Ti Hospodin žehná a ve všem se Ti daří!