I.

 

Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu,

aby ji obdělával a střežil.

I řekl Hospodin Bůh:

„Není dobré, aby byl člověk sám,

učiním mu pomoc jemu rovnou.“ [Gn 2,15.18]

 

A Hospodin Bůh utvořil z žebra člověka ženu

a přivedl ji k němu. [Gn 2,22]

 

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,

   stvořil ho, aby byl obrazem Božím,

   jako muže a ženu je stvořil. [Gn 1,27]

 

Hospodin všechno učinil krásně a v pravý čas,

   lidem dal do srdce touhu po věčnosti,

jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla,

   jež Bůh koná. [Kaz 3,11]

 

Tři věci se mi líbí a prohlašuji je za ozdobu

   před Hospodinem i lidmi:

svornost bratří, přátelství mezi bližními

   a ženu s mužem, kteří se vzájemně milují. [Sír 25,1]

 

 

II.

 

Jak jsi krásná, přítelkyně moje,

   jak jsi krásná,

oči tvé jsou holubice. [Pís 1,15]

 

Jak jsi krásný, milý můj,

   jsi líbezný! [Pís 1,16]

 

Jako lilie mezi trním

   tak je má přítelkyně mezi dcerami. [Pís 2,2]

 

Jako jabloň mezi lesními stromy,

   tak je můj milý mezi syny.

Občerstvěte mě koláči hroznovými,

   osvěžte mě jablky,

   neboť jsem nemocna láskou. [Pís 2,3.5]

 

 

III.

 

Můj milý se ozval, řekl mi:

„Vstaň, má přítelkyně, krásko má,

   a pojď.“ [Pís 2,10]

 

Uchopila jsem ho a už ho nepustím,

   dokud ho nepřivedu do domu své matky,

   do domu té, jež mě počala. [Pís 3,4]

 

Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas,

   ale nad to obojí je soužití ženy s mužem. [Sír 40,23]

 

Blaze tomu, kdo bydlí s rozumnou ženou,

   blaze manželovi dobré ženy,

   počet jeho dnů bude dvojnásobný.

Statečná žena působí svému muži radost,

   naplní jeho léta pokojem.

Dobrá žena je dobrý podíl;

   za podíl ji dostanou ti, kdo se bojí Hospodina.

Ať bohatý či chudý, je dobré mysli,

   a v každé době má usměv na tváři. [Sír 25,8; 26,1-4]

 

Krása ženy rozjasňuje tvář muže

   a předčí vše, po čem muž touží.

Má-li laskavý a mírný jazyk,

   nikdo z lidí není šťastnější než její muž.

Kdo si bere takovou ženu, začíná mít jmění,

   pro sebe pomoc, oporu a odpočinutí.  [Sír 36,22-24]

 

Jak jsi krásná, přítelkyně moje,

   jak jsi krásná,

oči tvé jsou holubice

   pod závojem,

vlasy tvé jsou jako stáda koz,

   které se hrnou z hory Gileádu. [Pís 4,1]

 

 

IV. 

 

Dcera bývá skrytou příčinou, že otec nespí,

   že mu starost o ni zahání spánek.

Když je mladá, aby neodkvetla dřív, než se vdá,

   dokud je pannou, aby nebyla zneuctěna

   a neotěhotněla ve svém rodném domě. [Sír 42,9-10]

 

Vdej svou dceru, tak dokonáš velké dílo; 

   avšak dej ji muži rozumnému! [Sír 7,25]

 

Lepší chudý moudrý chlapec

   než starý král, ale hloupý,

   který nedovede přijmout poučení. [Kaz 4,13]

 

Lepší je zdravý a zdatný chudý,

   než boháč trápený neduhy těla.

Zdraví a svěžest jsou lepší než všechno zlato

   a statné tělo lepší než nezměrný blahobyt. [Sír 30,14-15]

 

Život toho, kdo může v spokojenosti

   a úspěšně pracovat, je sladký –

bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina

   a dozní v dešti jako mohutné zahřmění. [Sír 40,18.13]

 

 

V. 

 

Jaký je tvůj milý, ty nejkrásnější z žen,

   jaký je tvůj milý, že nás tak zapřísaháš? [Pís 5,9]

 

Můj milý je běloskvoucí i červený,

   významnější nad tisíce jiných.

Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí,

   jeho kadeře jsou trsy plamových plodů,

   černé jako havran.

Jeho oči jsou jako holubi

   nad potůčky vod,

v mléce se koupou,

   podobné vsazeným drahokamům.

Jeho líce jsou jak balzámový záhon,

   schránky kořenných vůní,

jeho rty jsou lilie,

   z nichž kane tekutá myrha.

Jeho ruce jsou válce zlaté

   taršíšem posázené,

jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny

   safíry vykládané.

Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru,

   spočívající na patkách z ryzího zlata.

Vzhled má jak Libanón,

   je ztepilý jak cedr.

Patro jeho úst je přesladké,

   on sám je přežádoucí skvost.

 Takový je milý můj, takový je můj přítel. [Pís 5,9-16]

 

Já jsem svého milého,

   on dychtí jen po mně. [Pís 6,11]

 

Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách,

   knížecí dcero!

Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky,

   dílo umělcových rukou.

Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa,

   kéž nechybí v ní vonné víno!

Tvé břicho je stoh pšeničný,

   obrostlý liliemi.

Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci,

   dvojčátka gazelí.

Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny,

   tvé oči – rybníky v Chešbrónu

   u brány Batrabímské.

Tvůj nos je jak libanónská věž,

   zkoumavě hledící k Damašku.

Tvá hlava se tyčí jako Karmel,

   vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. [Pís 7,2-6]

 

 

VI. 

 

Byť tu bylo šedesát královen

   a osmdesát ženin

   a dívek bez počtu,

ona jediná je holubice moje,

   moje bezúhonná. [Pís 6,8-9]

 

Ne, nebudu již jíst ani pít, dokud nevyřídíš mou věc. [Tób 7,12]

 

Lépe je dvěma než jednomu,

   z jejich práce jim dobrá mzda plyne.

Upadne-li jeden,

   druhý jej zvedne.

Běda samotnému, který upadne;

   pak není nikoho, kdo by ho zvedl.

Také leží-li dva pospolu,

   je jim teplo;

   jak se má zahřát jeden?

Přepadnou-li jednoho,

   postaví se proti nim oba. [Kaz 4,9-12]

 

 

VII. 

 

Dobrá, je ti dána –

   z nebe je souzeno, aby ti byla dána.

Od nynějška jsi jejím bratrem

   a ona je tvou sestrou.

Je ti dána ode dneška až na věky.

   Nebeský Pán ať vám dá zdar,

   a způsobí vám milosrdenství a pokoj.

Přijmi ji – podle Zákona ti ji dáváme za manželku.

   Měj ji za ženu

   a nebeský Bůh ať vás provází svým pokojem. [Tób 7,12-13]

 

 

VIII.

 

Se mnou z Libanónu, nevěsto má,

   se mnou z Libanónu půjdeš.

Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto,

   učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí,

   jediným článkem svého náhrdelníku. [Pís 4,8.9]

 

Kdo je ta, jež vystupuje z pouště

   jako sloup dýmu,

ovanuta vůní kadidlovou z myrhy

   a z nejjemnějšího koření kupeckého? [Pís 3,6]

 

 Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto,

   uzavřený val, zapečetěný pramen.

Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými,

   s výtečným ovocem,

   hennou i nardem,

s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí,

   se vším kadidlovým stromovím,

myrhou a aloe,

   se všemi balzámy nejlepšími. [Pís 4,12-14]

 

Jak karmínová šňůrka jsou tvé rty,

   ústa tvá půvabu plná.

Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně

   pod závojem.

Tvé hrdlo je jak Davidova věž

   z vrstev kamene zbudovaná,

   tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů.

Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci,

   dvojčátka gazelí,

   která se v liliích pasou. [Pís 4,3-5]

 

Jak krásná, jak líbezná jsi,

   lásko při hrách milostných!

Postavou se podobáš palmě

   a svými prsy hroznům datlí.

Řekl jsem: „Vystoupím na palmu,

   abych se zmocnil plodů.“

Tvé prsy ať jsou hrozny révovými,

   dech tvého chřípí ať jablky voní,

   patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. [Pís 7,7-10]

 

Než zavane den

   a stíny dají se v běh,

vydám se k myrhové hoře,

   k pahorku kadidlovému. [Pís 4,6]

 

Celá jsi krásná, přítelkyně moje,

   poskvrny na tobě není.

Oč krásnější je tvé laskání sestro má, nevěsto,

   oč lepší je tvé laskání než víno.

   Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.

Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto,

   pod tvým jazykem je med a mléko,

a vůně tvých šatů

   je jak vůně Libanónu. [Pís 4,7-11]

 

 

IX. 

 

Pojď, můj milý,

   vyjděme na pole,

   přenocujeme v keřích henny.

Časně zrána půjdeme do vinic,

   pohledíme, zda pučí vinná réva,

zda její květ se rozvil,

   zda rozkvetly granátové stromy.

   Tam tě zahrnu laskáním.

Voní jablíčka lásky

   a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi,

   nové i staré.

Schovala jsem je pro tebe, můj milý. [Pís 7,12-14]

 

Polož si mě na srdce jako pečeť,

   jako pečeť na své rámě.

Vždyť silná jako smrt je láska,

   neúprosná jako hrob je žárlivost lásky.

Žár její – žár ohně,

   plamen Hospodinův. [Pís 8,6]

 

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí,

   láska se nevychloubá a není domýšlivá.

Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch,

   nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Ať se děje cokoliv, láska vydrží,

   láska věří, láska má naději, láska vytrvá. [1K 13,4-7]

 

Bůh je láska,

   a kdo nemiluje, Boha nepoznal.

A každý kdo miluje,

   z Boha se narodil a Boha zná. [1J 4,8.7]

 

Láska nikdy nezanikne. [1K 13,8]

 

 

S menšími úpravami použit Český ekumenický překlad (včetně deuterokanonických knih).